24

24

Vánoční přání

Na náměstí Richardplatz stojí malý kostel, vyzděný z valounů. Zde se v roce 1737 konala první česká bohoslužba. Ale až od roku 1912 se tento kostel jmenuje Betlémský – podle stejnojmenné Betlémské kaple v Praze, ve které kázal český reformátor Jan Hus.
Na oltářním obraze zvedá Kristus ruku k požehnání. Originál tohoto obrazu se dnes nachází v drážďanské galerii. Tento „Žehnající Kristus“ benátského malíře Cima da Conegliano z roku 1506 byl tak vysoce ceněn, že byl v 19. / na začátku 20. století několikrát zkopírován a umístěn v různých kostelech, například v saských kostelech Brockwitz, Bärwalde, Graupa – a v Rixdorfu.
Od svého příchodu do Rixdorfu zpívá obec každý rok na Vánoce českou koledu „Čas radosti“.

Gesegnete Weihnachten!

Zu Besuch im Böhmischen Dorf

Wer das Böhmische Dorf in Neukölln kennenlernen möchte – wärmstens zu empfehlen sind die Führungen mit Stefan Butt, dem Archivar der Herrnhuter Brüdergemeine in Rixdorf. Von ihm stammen auch viele Details der Türchentexte. Die Eineinhalbstunden-Tour geht über Kopfsteinpflastergassen vorbei an malerischen Bauerngärten und bietet auch Einblick in die sonst verborgenen Höfe des Böhmischen Dorfes.

Führungen nach Vereinbarung (ab 6 Personen)
Treff: Museum im Böhmischen Dorf, Kirchgasse 5, 12043 Berlin, Preis 10 Euro

Anmeldung: 030 6899 97 20
boehmischesdorf@yahoo.com

23

23

Jsem světlem světa

Členky Jednoty bratrské se v době adventu schází k tradičnímu „čištění světel“, během kterého společně tvoří ozdobné svíčky na Štědrý večer. Neboť všechny děti dostávají na konci vánoční bohoslužby zapálenou svíčku nazdobenou zeleným papírovým obalem a vynáší spolu s ní symbolicky světlo do světa. Je uměním donést hořící svíčku až domů. V Rixdorfu jsou obaly na svíčky zelené, v Ochranově naproti tomu červené.

22

22

Bratrská nauka o barvách

Stará fotografie z roku 1949 zobrazuje ženy Jednoty bratrské v uličce Kirchgasse v jejich svátečním oblečení. Patří k němu bílý přehoz přes ramena s třásněmi a čepec. Této černobílé momentce však unikl důležitý detail. Takzvané sborové stužky na čepcích měly různé barvy. Děti a svobodné ženy nosily růžové stužky, mladé dívky po konfirmaci červené, vdané ženy modré a vdovy bílé stužky. Tyto vybrané pokrývky hlavy nebyly šité, ale nákladně navlékané pomocí jehel a uchovávané ve speciálních košících.

21

21

S pozouny a trumpetami

Ze své vlasti si Češi přinesli lásku k hudbě, obzvlášť k dechové hudbě. A tak namísto zahradních trpaslíků stojí na trávníku na dvoře Ulrich Krystka v uličce Kirchgasse pozouny a trumpety. Jedná se o starší, vyřazené hudební nástroje žesťového orchestru Ochranovské jednoty bratrské. Jeho počátky se datují až do roku 1744.
Členové jednoty se na Hod Boží velikonoční vydávají pod vedením žesťového orchestru před východem slunce (v současnosti však teprve kolem 6.00 hod.) na hřbitov, aby tam oslavili bohoslužbu a připomenuli si ty, kteří zemřeli během uplynulého roku.

20

20

V Rixdorfu je zábava

V Rixdorfu je zábava
Na neděli se těším,
konečně za ní vyrazím,
na svátek všech smyslů
koňskou drožkou do Rixdorfu!
Tam je Rieke plná očekávání,
bez Rieke plezír žádný!
V Rixdorfu je zábava,
tam si s Rieke zatrsám,
v Rixdorfu u Berlína.

Tuto asi nejznámější berlínskou odrhovačku „ V Rixdorfu je zábava“ proslavil komik Heinrich Littke-Carlsen v roce 1889, který na ni tančil ploužák. Z mravnostních důvodů byl ploužák v roce 1912 policejně zakázán. A i přejmenování Rixdorfu na Neukölln ve stejném roce mělo za cíl zamaskovat špatnou pověst této čtvrti jako vykřičené a kriminální.

 

19

19

Richardstraße 87

Až do 50. let vyháněli zemědělci svůj skot na přilehlé pastviny, provoz se držel v rozumné míře. Později zvířata už jen stála ve stájích. V ulici Richarstraße č. 87 bydlel sedlák Wanzlik, poslední sedlák, který do roku 1971 obhospodařoval v Rixdorfu svůj statek. Historická klika dveří jeho domu ve formě koňské hlavy je i dnes hezká na pohled.

18

18

Heraldika

Na mnoha místech Rixdorfu se objevuje husitský kalich, na moderním kostele, na staré škole, na Betlémském kostele na náměstí Richardplatz – a ve znaku čtvrti Neukölln. Tento symbol reprezentuje české osadníky. Ale proč? Češi do Rixdorfu přišli z náboženských důvodů. Vyznávali se k požadavkům českého reformátora Jana Husa a požadovali rovnost všech věřících, k čemž patřilo především svaté přijímání. Každý se měl této hostiny s chlebem a vínem rovnoprávně účastnit, zatímco u katolíků bylo víno určeno výhradně pro duchovní.

17

17

Ora et labora

Bývalá škola a modlitebna v ulici Kirchgasse je dnes domovem malého, ale vydařeného vlastivědného muzea Jednoty bratrské a „Archivu v České vesnici“. Většina pokladů v muzeu pochází z rodinného vlastnictví, od potomků Čechů, kteří se zde usídlili. Tkalcovský stav ve velikosti hračky upomíná na dobu, kdy se zde ještě na třech stavech tkalo, zatímco ve vedlejší místnosti se žáci učili číst a psát. Ve štítu domu lze vidět husitský kalich.

16

16

Na mírové misi

Z vděčnosti za přijetí Čechů v Rixdorfu odhalil v roce 1992 prezident Československé republiky, Alexander Dubček, vůdčí postava pražského jara, sochu Komenského a věnoval ji Jednotě bratrské v Berlíně. Tuto několikatunovou bronzovou sochu učence z Česka, který byl do hlouby duše pacifistou, přepravovaly na její aktuální stanoviště v Komenského zahradě zrovna armády obou zemí. Umělec, který sochu vytvářel, propůjčil rukám humanisty, který se vždy cítil zavázán lidem, jak dávající, tak přijímající gesto.

15

15

Šiml čtvernohý a úřední

Až do 2. října tohoto roku tahali koně drožkářského podniku Schöne kočáry ulicemi Neuköllnu. Ale ze svého zimního kvartýru v Lüneburger Heide se tato zvířata letos už nevrátí. Zákonná ustanovení pro koňské kočáry byla natolik zpřísněna, že byl provoz těchto povozů nyní ukončen.
V roce 1910 vlastnil drožkářský podnikatel Gustav Schöne osm koňů, o dvacet let později mu již sloužilo sto koní. Vozili odpadky, poštu, zemřelé i čerstvě sezdané. Díky výkonným koňským povozům mohl podnik v roce 1927 koupit první automobil, koně ale zůstali.
Z doby počátku podniku pochází korouhvička na střeše domu na náměstí Richardplatz..

14

14

Pro všechno maso je to jako tráva …

Na českém hřbitově v Rixdorfu jsou dovoleny jen tři rostliny – smí zde růst pouze tráva, lípa, národní strom Čechů, a břečťan. Tento hřbitov rozprostírající se mezi náměstím Karl-Marx-Platz a ulicí Kirchhofstraße je v Berlíně jedinečný. Pohřbívají se tu muži odděleně od žen (bratři a sestry, jak se ochranovští sami nazývají) v bílých rakvích podle starého bratrského řádu. Během smutečního obřadu se předčítá životopis, kteří si zemřelí během svého života sami píší.

13

13

Přeju si …

Malá zděná brána mezi ulicí Kirchgasse a sadem směrem k náměstí Richardplatz dělila svého času českou a německou vesnici. V 70. letech měl přesně na tomto místě vzniknout mnohopodlažní panelák. Díky nasazení místních obyvatel se podařilo tomuto brutálnímu zásahu zabránit. Pro děti z okolí je dnes tento průchod místem, na kterém se plní přání.

12

12

Vánoční ořech

Četné školy a ulice nosí ve svém názvu jméno velkého pedagoga, teologa a filozofa z Čech Jana Ámose Komenského (1552–1670). V jeho představách se cesta lidským životem člení do osmi úseků, od „školy zrození“ až po „školu smrti“. V Komenského zahradě, ležící mezi ulicí Richardstraße a náměstím Karl-Marx-Platz, tuto životní cestu znázorňuje písečná stezka. Na jejím začátku stojí ořešák. Cesta nakonec vede českou vesnicí a končí na hřbitově.
Když nechal Fridrich Vilém I. zřídit pozemky českých přistěhovalců, nechal na každém dvoře vysadit ořešák. Ořechy jsou výživnými zimními plody, tenzidy obsažené v jejich skořápce sloužily jako mycí prostředek. Cenné dřevo vzrostlých stromů zůstávalo v majetku krále.

11

11

Sláva na výsostech Bohu

Na konci druhé světové války padl za oběť bombě starý kostel z roku 1761, zachráněn byl jeho zvon – ten dnes stojí v muzeu ve staré škole. Tento zvon byl ulit v roce 1789. Jeho zvláštností je nápis v češtině. Až do roku 1800 byla čeština v Rixdorfu úředním jazykem, lze ji najít i na raných náhrobních kamenech na hřbitově. Ulice ve vsi měly české názvy. Teprve v roce 1909 byla tzv. Malá ulička přejmenovaná na Kirchgasse.

10

10

Svítící punčošky

Jednou z technických inovací 19. století je punčoška do lampičky. Její jemná tkanina je upravená speciálními solemi, osvětluje ji petrolejový plamen. Každý rok na druhý advent ozařují petrolejové lampy stánky charitativního rixdorfského vánočního trhu. Technické služby THW se starají nejen o lampy – bez nasazení jejich zaměstnanců, kteří pracují výhradně na dobrovolné bázi, bychom si tento vánoční trh vůbec nedovedli představit. Srdečně děkujeme!

09

9

Štěstí jako prase

V 80. letech se politici v západním Berlíně s památkovou péčí moc nemazlili, i čtyři domy v Neuköllnu, zabrané levicovými aktivisty, měly být strženy. Jeden z nich se nachází na náměstí Richardplatz, dnes ho lze poznat podle kovaného plotu s prasetem. Jménem aktivistů úspěšně vyjednával s berlínským senátem farář Schönleber z Ochranovského sboru, který pro všechny vymohl platné nájemní smlouvy. Když sboru během jednoho mezinárodního setkání hudebních souborů chybělo ubytování, mohli se bývalí squatteři revanšovat. Zvlášť pro soubor ze Surinamu zrenovovali tři pokoje svého domu, zpěváci byli nadšení.

08

8

Hvězda z Betléma

O sváteční atmosféru během adventu se v uličce Kirchgasse stará množství ochranovských hvězd. První hvězda vznikla v 19. století z papíru a kartonu na internátu jednoty bratrské v Ochranově; vyrobily ji zde děti misionářů. Tehdy ji dodávala zář lojová svíce. Nejmenší ochranovská hvězda leží ve vitríně muzea v Kirchgasse. Stejně jako její velké sestřičky má i ona 17 čtveratých a 8 trojúhelníkových paprsků.

07

7

Hrabě z Hertzbergu, po kterém je pojmenovaná ulice Hertzbergstraße, se po opuštění postu válečného ministra za Fridricha Velikého usadil na svém rytířském panství v Britzu nejen na odpočinek, ale rozhodl se zda vybudovat příkladné zemědělské hospodářství. Díky více než 100 kravám se z jeho dvora stala největší mlékárna Pruska. Aby mohl čerstvé mléko prodávat ve svém městském domě v berlínské ulici Oberwallstraße, začal z bahnitých cest budovat zpevněné silnice. Ale obyvatelé Rixdorfu se dláždění ulic bránili, báli se, že se po nich naopak do Rixdorfu dostane lůza. Hertzberg proto krátce na to koupil rixdorfský rychtářský dvůr na náměstí Richardplatz a vystavěl jako první ulici Bergstraße, dnešní Ulici Karla Marxe.

06

6

Neukölln a jeho dělnictvo nikdy neměly příliš mnoho smyslu pro vilémský patos. Jezdecký pomník císaře Viléma I. (Viléma Velikého, jak stálo obřími písmeny na podstavci), byl již krátce po odhalení zarostlý plevelem. Na konci druhé světové války byl pomník roztaven, dnes na jeho někdejší existenci upomínají už jen základy. Vrchol celého příběhu – dřívější Náměstí Hohenzollernů, na němž pomník stával, bylo v roce 1945 přejmenováno na Náměstí Karla Marxe.

05

5

S kladivem a kovadlinou

V nejstarší kovárně Berlína na náměstí Richardplatz se ková ještě i dnes. Lidé si zde dokonce můžou sami pod vedením kováře zhotovit snubní prsteny. Dříve se zde opravovaly polní nástroje a nářadí a nově podkovávaly koně sedláků z přilehlých stavení. Kovárna byla poprvé zmíněna v roce 1624, dnešní budova však pochází z doby pozdější, z pozdního 18. století

04

4

Mlýny na cestách

Porouchaná neonová reklama hudebnin Bading v ulici Karl-Marx-Straße ještě připomíná někdejší úspěch. Po zásahu rachejtlí byl interiér tohoto s láskou vedeného hudebního podniku o Silvestru 2017 úplně zničen. A přitom neměla rodina Badingových na začátku s hudbou nic společného – Joachim Friedrich Bading se do Rixdorfu přistěhoval v roce 1743 jako větrný mlynář. Tady si koupil Německý mlýn, který si do té doby pronajímal, a domek na náměstí Richardplatz, který k mlýnu patřil. V roce 1771 pak Bading převzal i Český mlýn, který nechal rozebrat a znovu postavit vedle svého Německého mlýnu. Od konce 19. století se Český mlýn otáčí v Jüterbogu v Braniborsku.

03

3

Stylová houba

I dnes je možné koupit si na náměstí Richardplatz pivo u houby. Tato malá secesní budova, v podstatě „večerka“, patří spolu s budovami veřejných toalet na nábřeží Maybachufer a v ulici Elbestraße k nejmenším stavbám, které v roce 1910 navrhl architekt a neuköllnský radní pro stavebnictví Reinhold Kiehl. I mnohem významnější a větší budovy, jako jeho městský bazén, neuköllnská radnice nebo galerie v parku Körnerpark, stále ještě v naší čtvrti stojí. Tento malý kiosk se ještě více podobal houbě v době, kdy byla jeho střecha natřená červeně s bílými puntíky.

02

2

Rytíř dobré chuti

Majitel Jelitové manufaktury na náměstí Karl-Marx-Platz byl v roce 2004 za výrobu nejlepšího jelita Evropy pasován na rytíře a smí si od té doby říkat „rytíř jelita“. Tímto titulem se smí nazývat lidé, kteří se zvláště zasloužili o výrobu jelit, kteří byli navrženi členem Bratrstva, kteří jí jelito minimálně jednou za týden a kteří přísahali na gril a vidličku.
Titul uděluje „Bratrstvo na podporu váženosti jelita“.
Jelitová manufaktura se i mimo čtvrť Neukölln těší velké oblibě.

01

1

Pět set kilometrů do Rixdorfu

V roce 1987 byla na památku 250. výročí příchodu Čechů do Rixdorfu vydána speciální poštovní známka. Je na ní reliéf, který se nachází na pomníku krále Fridricha Viléma I., zobrazující Čechy na útěku do Rixdorfu. Modelem pro umělce, ztvárňujícího toto umělecké dílo, stáli potomci právě těchto Čechů. Uprostřed reliéfu je znázorněn Jiří Motl, který byl kvůli vlastnictví zakázané Bible Kralické v češtině zavřen do vězení, podařilo se mu ale uprchnout. Jiří Motl došel během 14 dní z Horní Čermné do Rixdorfu, aniž by si udělal jedinou přestávku.